﻿&editionNumber=33
&editionVolume=3547

&centralHeader="NOVÁ VELKÁ BITVA NA SOMMĚ"

&mainArticleHeader="Američané mají na kontě 21 německých letadel"

&mainArticleText="Dobrovolní letci sestřelili sedmkrát více protivníků, než sami ztratili.

U FRANCOUZSKÉ ARMÁDY NA SOMMĚ, 3. listopadu – Malá skupina amerických dobrovolných letců ve francouzské armádě sestřelila od svého zformování do bojové jednotky v květnu podle oficiálních údajů 21 německých letadel. Při vzniku měla jednotka patnáct členů. Tři z nich – seržanti Norman Prince a Kiffen Rockwell a desátník Victor E. Chapman – od té doby zahynuli ve vzdušných bojích. Oficiální statistika amerických vítězství zahrnuje pouze stroje, jejichž zničení pozorovali spolubojovníci ve vzduchu nebo pozorovatelé z francouzských linií.

Když dnes zpravodaj Associated Press navštívil tábor amerických letců, francouzský velitel jednotky kapitán Georges Thenault právě přistál po letu podél fronty na Sommě, během něhož sestřelil německý stroj. Pět Američanů sedělo v letadlech a čekalo na povel k dvouhodinové hlídce nad bojovou linií. Vedl je jejich nejslavnější kolega adjutant Raoul Lufbery, který se stal francouzským „esem“, tedy přemožitelem pěti německých letadel. Od odeslání této zprávy mu bylo připsáno už šesté vítězství.

Američané podnikají dvě takové dvouhodinové hlídky denně. Letadla startovala v půlminutových rozestupech a během deseti minut vystoupala přibližně do 10 000 stop. Kroužila nad francouzskými liniemi připravena zaútočit na každého německého letce, který by ohrozil francouzské pozorovací letouny nebo upoutané balony. Američané jsou výhradně stíhači a neúčastní se odborného pozorování ani přepravy zpráv.

Mezi bojovými lety bydlí jednotka poměrně pohodlně ve velkých barácích, kde má každý muž malou ložnici a o pohodlí se starají vojenští sluhové. V jedné budově žije šestiměsíční lvíče, maskot jednotky jménem „Verdun“, připomínající dobu, kdy letci sloužili poblíž slavné pevnosti. Jeho nerozlučným společníkem je velký vlkodav.

Současnými členy jednotky jsou poručík William Thaw, adjutanti Didier Masson a Raoul Lufbery, seržanti Charles Johnson, Lawrence Rumsey, Dudley Hill, Savelka, Robert Rockwell, James MacConnell a desátníci Soubiran, Haviland a Frederick Prince. Francouzskými důstojníky jsou kapitán Thenault a poručík de Laage."

&secondaryArticleHeader="Znovudobytí pevnosti Douaumont"

&secondaryArticleText="VERDUN, 24. října 1916 – Vzpomínka anonymního francouzského štábního důstojníka:

„Naše dělostřelectvo bušilo do nepřátelských pozic a já si vzpomněl na strašné dny konce února, kdy se granáty valily na nás. Tentokrát byl dojem opačný – cítil jsem naši naprostou převahu.

Děla svými tisíci hlasy rozehrávala v mlze ohromující koncert a já se snažil rozpoznat jeho obratnou instrumentaci: pronikavý nářek pětasedmdesátek a hluboké basy našich těžkých houfnic...

Od lomů Haudromont po mé levici až k pevnosti Douaumont přede mnou ležela divize Guyota de Salins se svými Zouavy, Tirailleurs a slavnými koloniálními pluky z Maroka, které 27. srpna znovu dobyly Fleury.

Napravo byli Chasseurs z Passagovy divize a ještě dále směrem k Vaux a Hardaumontu pěšáci Lardemellovi...

Představuji si také, a ne bez úzkosti, německou sestavu, počet praporů v první a druhé linii, zákopy, dodatečnou obranu, pevnůstku, opevnění Thiaumont, lomy Haudromont a nakonec, nade vším ostatním, pevnost Douaumont...

Začátek byl velkolepý. První cíl byl podle hlášení již dosažen. Muži upevňují své pozice. Znovu se pohnou. Už jdou...

Postupují, šplhají vzhůru a krok za krokem se přibližují k cíli. Konečně se silueta jednoho z nich rýsuje proti obloze tak jasně jako ve stínovém divadle. Ostatní sestupují do rokle.

Uvidí je. Pokosí je. Takhle se neukazujte. Je to šílenství...

Chci křičet. Musel jsem křičet, ale v rachotu explodujících granátů jsem vlastní hlas neslyšel, protože německá odpověď na sebe nenechala čekat. Musel jsem mít otevřená ústa, protože jsem sevřel zuby na hlíně, kterou mi do nich vymrštil blízký výbuch.

Mohutný Douaumont, který svou masou a pozorovacími stanovišti ovládá oba břehy Mázy, je znovu francouzský.“"

&fakeArticle1Header="Pohřeb Oswalda Boelckeho"

&fakeArticle2Header="Válečná kronika"
